Historie klubu

Počátky naší fotbalové historie
1931 - 1939

Historickým územím naší kopané je místní část obce Nového Hrozenkova zvaná Karolinina Huť. Fotbal se zde začal prosazovat díky nadšencům o tento sport již v roce 1928, možná ještě dříve. Zpočátku hrávali hráči jen mezi sebou všude, kde se dalo: na louce za nádražím, u vody, za farou, pod Plánky, na kněžůvce, později nejvíce za měšťanskou školou. O dva roky později se vytvořila celá jedenáctka včetně náhradníků a k přátelským utkáním se už zvaly okolní kluby. Hrálo se prakticky všude, kde byl nějaký trávník a kde byl shovívavý majitel. Začátky to nebyly vůbec lehké, na míč se hráči složili a ostatní výstroj si koupil každý sám.
Z této aktivity došlo v roce 1931 k založení fotbalového klubu, který po složitých diskuzích dostal název SK Valašská Slavia Nový Hrozenkov. Předsedou byl zvolen Josef Jůva, jednatelem Otto Haluza, pokladníkem František Posler a trenéry Alfred Kollanda a Jan Čeněk. Vedení klubu čekal nelehký úkol, zajistit regulérní hřiště. To se podařilo vyřešit 1. července 1932, kdy pro vybudování hřiště byla pronajata louka Na Kalincově od paní Ludmily Majerové. Pronajatá plocha byla ještě prodloužena o část pozemku, jenž patřil Reichově sklárně. Kvůli vybírání vstupného nezbylo, než vlastním přičiněním hřiště oplotit. Na jaře 1933 dokončili práce hráči a členové klubu již s novým vedením: předseda Pecháček Jan, jednatel Kopřiva Robert a pokladník Kristián Otto.
Na jaře a v létě 1933 se v přátelských utkáních naše mužstvo střetlo s okolními kluby SK Vsetín, Rudá Hvězda Vsetín, Viktorie Vsetín, Rožnov, DSK Valašské Meziříčí, Kuhländchen Nový Jičín, Velké Karlovice, Turzovka, Čadca, Rudá Sparta Holešov, Zájezdní XI. Baťa Zlín, Vojenská XI. Valašské Meziříčí, Číšnická XI. Ostrava nebo rakouský klub Vorwärts Vídeň (vyhráli jsme 7:5) a Slovan Vídeň (vítězství 4:3).
V těchto přátelských utkáních se utvořil dobrý kádr mužstva, které začalo na podzim 1933 poprvé hrát mistrovské zápasy ve Valašském okrsku III. třídy Slezské župy fotbalové.
Účastníky soutěže byly DSK Kopřivnice, DSK Štramberk, Vlčovice, Rožnov a Bílovec. Dobrá hra i výsledky mužstva již v té době získala celou řadu stálých návštěvníků od nás i z okolních vesnic. Před povzbuzující diváky nastupovalo naše mužstvo většinou v základní sestavě Lažnovský Jaroslav – Rýza František, Majer Vratislav – Čeněk Jan, Polda Mikšík – Orság Jan, Čeněk Antonín, Myšák Jan, Táborský Ferdinand, Dümler Emil. V další mistrovské sezoně se mužstvo pokoušelo o postup do vyšší soutěže. Při stejném počtu bodů 18 z 10 zápasů kvůli horšímu poměru branek obsadilo mužstvo celkové druhé místo za největším rivalem SK Rožnov, ze kterého se mělo postoupit do vyšší třídy. Slezská fotbalová župa však prováděla reorganizaci soutěží a tak místo dvou postupujících šel nahoru jen vítěz III. třídy. Tím byl celek SK Rožnov.
Následující sezóna 1935-36 nám přinesla konečně radost z postupu do II. třídy, v níž jsme se dostali mezi nejlepší kluby Valašské skupiny. Naši soutěžní třídu tvořily kluby SK Vsetín, SK Valašské Meziříčí, SK Rožnov, SK Frýdlant, SK Frenštát, SK Štramberk, Unie Kopřivnice, SK Hodslavice, Staroměstský SK.
V srpnu 1935 u nás startovalo družstvo prvoligového SK Prostějov, které jako nováček obsadilo 6. místo z 12 klubů (o rok později skončili na 3. místě). V tomto utkání jsme podlehli 1:5, což bylo považováno za čestný výsledek.
Škoda jen, že tehdy byla již situace klubu tíživá a to nejen finančně. Začala se projevovat únava a tím i nechuť dále pracovat naplno u některých funkcionářů a hráčů. Na mimořádné Valné hromadě (5. 8. 1936) za účasti předsedy SŽF p. Mikšaníka bylo zvoleno nové vedení klubu: předseda Waltr Weiss, jednatel Čeněk Jan a pokladník Vilém Robíček. Tito a další členové výboru vedli klub v době, kdy jeho pozice v mistrovských soutěžích byla daleko složitější než v letech minulých, neboť našimi soupeři byly mužstva finančně i sportovně hodně silná. Získávat vítězství a tím i potřebné body v následující sezóně bylo velmi těžké. Mužstvo bojovalo většinou ve složení Bitala Alois – Rýza František, Majer Vratislav – Čeněk Jan, Kollanda Alfréd, Orság Jan – Barlog Jindřich, Čeněk Ladislav, Myšák Jan, Barlog Miloš, Čeněk Antonín. S nepříznivými výsledky odcházel elán řady hráčů a docházelo i k situacím, že k utkáním se nastupovalo v sestavě s řadou náhradníků, někdy dokonce jako třeba ve Frýdlantu, kdy jsme hráli jen v devíti hráčích. Byla toho škoda, vždyť úroveň mužstva ocenili i soupeři v předcházejících přátelských utkáních, již zmíněný ligový SK Prostějov nebo rakouská Čechie Vídeň. Přesto se díky obětavosti několika funkcionářů a většiny hráčů podařilo dohrát soutěž až do konce. Přes všechnu snahu však naše mužstvo v této obtížné soutěži obsadilo poslední místo.
Když se v letech 1938-39 ještě navíc projevily následky mobilizace a nástupu záložníků na vojenskou službu, byla činnost klubu Valašská Slávia Nový Hrozenkov v organizovaných soutěžích ukončena. Hřiště Na Kalincově bylo zrušeno, protože nájemní smlouva vypršela (byla sjednána pouze na pět let).
Přesto toto období kopané v naší obci připravilo dobrou půdu pro to, aby se po určité přestávce mohlo v historii pokračovat dále. Podchytil se zájem o tuto mužnou hru u hráčů i návštěvníků. Ve II. mužstvu i v dorostu se vychovali hráči, kteří na položených základech mohli dále pokračovat.
V uplynulém období se na hřišti představila celá řada hráčů, samozřejmě někteří z nich působili i jako členové výboru klubu. Seznam hráčů za uvedené období je hodně široký. Lažnovský Jaroslav (brankář), Lažnovský Václav, Weiss Valter (brankář i hráč), Bitala Alois (brankář), Bitala Ladislav, Bitala Viktor, Kollanda Alfréd (hráč i mecenáš), Myšák Jan, Šarf Eduard, Šarf Rudolf, Šarf Oldřich, Davídek Josef, Davídek František, František Robíček (první kapitán), Robiček Vilém, Dümler Emil, Rasocha Jindřich, Valigura Oldřich, Gabera, Posler, Polda Mikšík, bratři Táborští, Orság Václav, Orság Rudolf, Orság Jan (hřebík), Orság František, Duchoň Rudolf, Rýza František, Jindřich Barlog, Miloš Barlog, Antonín Čeněk, Jan Čeněk, Ladislav Erdinger, Jan Erdinger, Blabolil Václav, Konvičný Jan, Konvičný Josef, Majer Vratislav, bratři Táborští, bratři Jůvovi, Juříček František. Dále to byli hráči Švec Antonín, Konvičný Štěpán, Vojkůvka Josef, Duchoň Rudolf, Foltynovský, Egger G, Macek, Šprync, Zgabaj, Kukučka, Heppler Rudolf, Krejčiřík, Mynář, Kořenek, Eliáš František, Potocký Rudolf, Kopal Stanislav, Vašek Bedřich, Martiňák Jan, Tylčer Antonín, Macek, Pastor, Heinelt, Antonín Jaroš, Erban, Kneblík, Pelouch, Burger, Gášek, Jokl Evžen, Sviták, Dlask, Pacl,
Ve zmíněném období organizovala Slezská fotbalová Župa také reprezentační soutěže výběrů jednotlivých oblastí. Do nominace k utkáním Vsetínské reprezentace byli povoláni i naši hráči Ferdinand Táborský, Antonín Čeněk a Alfréd Kollanda.
Nutno také připomenout, že se klub musel také podílet na řízení jednotlivých utkání. Roli rozhodčích si v té době dobře plnili Haluza, Myšák, Konvičný, Lažnovský i Burger.

Restart fotbalové historie
1940 - 1960

Zde je na místě připomenout, že první polovinu 50. let těžce poznamenala válka. Do odboje proti okupantům se aktivně zapojili naši fotbalisté i další sportovci z naší obce. Byli to: Novák, František, Čablík Teodor, Konvičný Jan, bratři Bitalové František a Ladislav, Kopal Stanislav, Potocký Rudolf, Čeněk Jan, Polášek Jan, Egger Evžen, Tylčer Karel, učitel Bartoník, Čabla Josef, Konvičný Josef, Šarf Josef. Z dolní části obce to byli Michalčák Arnošt, Krčma František, učitel Berg, členové DTJ Šmuc Karel, Paška Josef, Tomášek Antonín, Schnaubelt Emil a mnoho dalších. Když skupinu odhalilo Gestapo, podstoupili kruté výslechy. Důsledkem toho pak bylo odsouzení a žalářování. Novák František a Krčma František byli popraveni. V Osvětimi zahynul Bartoník. V káznici v Německu zahynul Konvičný. Ostatní byli vězněni v různých káznicích i koncentrácích a to většinou až do konce války. Někteří dostali trest vězení od půl roku až do pěti let.
Po demobilizaci ČSA v březnu 1939 se znovu začala dávat dohromady parta fotbalových nadšenců. Obnovení činnosti v době okupace nebylo vůbec jednoduché. Do čela tohoto úsilí se v roce 1940 postavili Rudolf Heppler, Jan Erdinger, Jiří Chovaneček, Miroslav Schmutz, Ladislav Bitala a Oldřich Šarf. Nejprve bylo třeba sehnat potřebnou výstroj. To se podařilo za přispění několika zdrojů. Něco zbylo po Valašské Slávii v hostinci U Majerů, vypomohl Jan Martiňák z Baťovy XI. Zlín i František Dvořáček z Valašské Sparty Vsetín. Všechno bylo nutné opravit, kopačky a štulpny měly za sebou nejeden urputný souboj. Ale nakonec se naše mužstvo představilo veřejnosti v bílých rozhalenkách, v bílých trenýrkách a v černých štulpnách. Znovu se hrálo jen na hřištích soupeřů.
Největší starostí však bylo zajištění domácího hřiště. Obecní úřad v Novém Hrozenkově žádost o pozemek na zřízení hřiště zamítl. Z popudu Josefa Klímy, hlavního vyjednávače a členů Tomáše Tichého, Bohumíra Fialy, Jana Poláška, Rudolfa Hepplera a Bohuslava Babice se v centru pozornosti objevil pozemek u restaurace Na Salaši, který patřil Českomoravským sklárnám. Po náročných vyjednáváních na ředitelství společnosti v Praze byl pozemek přeci jen klubu pronajat, přičemž další části pozemku potřebné ke stavbě hřiště se pan Klíma vzdal bez nároku na náhradu. Ihned se začalo s výstavbou hřiště. Všichni členové a příznivci kopané chodili pomáhat. Pracovalo se denně do večera, včetně nedělí. Zemní práce se prováděly ručně. Velkou pomocí bylo zapůjčení kolejí a vozíku na převážení materiálu z jedné strany hřiště na druhou. Velkou zásluhu na tom měl pan Varhaníček, vedoucí prací v povodí Bečvy.
Důležitým datem je 23. září 1940, kdy na valné hromadě v restauraci u nádraží („Na salaši“) byl založen fotbalový SK Karolinina Huť. Funkcionáři nově založeného klubu se stali:
předseda – Klíma Josef
I. místopředseda – Sklář Jan
II. místopředseda – Lažnovský Jaroslav
čestný předseda – Orság Cyril
čestný člen – ing. Šeďa
výbor: Šarf Oldřich, Šarf Rudolf, Mořkovský Cyril, Maciga Norbert, Polášek Jan, Myšák Jan, Duchoň Rudolf, Šulák Jaromír, Orság Jaromír
náhradníci: Erdinger Adolf, Orság František, Niebauer Miroslav, Konvičný Štěpán, Heppler Rudolf, Bitala Viktor
náčelník: Cabák Stanislav
Na hřišti postupně vznikají dřevěné kabiny pro hráče a rozhodčí, přístřešek pro prodej občerstvení. Postavila se vstupní brána a hřiště bylo oploceno. Na jaře 1941 hrálo mužstvo soutěž záloh a utkání českého poháru na hřištích soupeřů. Premiérou na domácím hřišti byl zápas českého poháru s Valašskými Klobouky 24. července. Mistrovská utkání II. třídy Slezské župy fotbalové byla zahájena na podzim. Na hřišti se postupně představili hráči mužstva - Bitala Viktor, Bitala Antonín, Bitala Alois, Rýza František, Švec Antonín, Šuma Čestmír, Orság Jaromír, Vašek Bedřich, Blabolil Miroslav, Erdinger Jan, Orság Rudolf, Bartoš Dušan, Chovaneček Jiří, Čtvrtníček i hráči II. mužstva - Hepler Rudolf, Orság František, Niebauer Miroslav, Briatko Rudolf, Šmuc Ladislav, Orság Josef, Křenek František, Chovaneček Ludvík, Švec Josef a řada dalších.
V roce 1942 se plně pokračovalo v soutěžních utkáních. Na hřišti se za pomoci Cyrila Orsága, jehož synové fotbal aktivně hráli, urychleně postavila dřevěná tribuna. Kopanou podporovali různými způsoby i místní živnostníci Bambuch František, Kostka Josef. Hlavními mecenáši byli pánové Zbranek, Příhoda a Klíma Josef.
A historickým okamžikem pro náš fotbal i fotbal celého regionu se stalo přátelské utkání s mistrem ligy Slávií Praha v čele se slavným Pepi Bicanem. Utkání se hrálo před rekordní návštěvou asi 3000 diváků. Slavia vyhrála 12:1, přičemž jednu branku nám rozhodčí neuznal. Střelcem našeho platného gólu byl Miloš Blabolil.
V mužstvu Slávie tehdy nastoupili mimo jiné brankář Finek – Luka, Hampejz, Horák, Bradáč Vojtěch, Pepi Bican, Kopecký a Vytlačil. Za Karolininu Huť nastoupili Bitala Alojs, Bitala Viktor, Schmutz Miroslav, Chovaneček Ludvík, Rýza František, Švec Antonín, Blabolil Josef, Orság Rudolf, Orság Jaromír a řada dalších.
Na podzim 1942 se pokračovalo v mistrovských utkáních a sehrála se řada přátelských zápasů, mezi nimi i s nově založeným klubem SK Velké Karlovice. Přáním hráčů a funkcionářů byl postup do I.B třídy. Toho se dosáhlo v ročníku 1946-47. V této soutěži byli soupeři zvučných jmen jako Opava, Hranice, Fulnek, Frýdek-Místek, Ostrava Kunčičky, Valašské Meziříčí, Vsetín, Nový Jičín a jiní.
Poválečné období a únorové události roku 1948 přinesly řadu společenských změn. V lednu 1949 dochází k osamostatnění Karolininy Huti od obce Nový Hrozenkov a v roce 1951 přichází změna názvu na obec Karolinka. V roce 1953 začíná fotbalový klub používat nový název TJ Jiskra Karolinka.
Ve čtyřicátých a padesátých letech navázali na dobrou práci již dříve vyjmenovaných funkcionářů i další: Příhoda Jan, Niebauer Karel, Robíček Vilém, Jaroš Antonín, Tichý František, Bambušek Josef, Kostka Josef, Švec Antonín, Fröml Josef, Fiala Mirek, Plánka Milan, Jaroš Kilián, Frydrych Jaroslav.
Řady hráčů rozšířili - Švec Frantiček, Konvičný Štěpán, Pacoň Václav, Roman Josef, Roman Miloš, Roman Antonín, Orság Jan, Lušovský Josef, Lušovský František, Lušovský Ladislav, Rasocha Jindřich, Rasocha Josef, Malina Bohuslav, Malina Leoš, Pavelka Oldřich, Helis Josef, Kučera Josef, Důjka Josef, Polášek Miroslav, Duchoň Rudolf, Boháč Josef, Štuler Josef, Koláček Josef, Švec Josef, Koňařík Jan. Bártek Ladislav, Krét Václav, Pacoň Miroslav, Švec Miroslav, Marančák Josef, Valigura Gustav, Pauspertl, Bitala, Důjka Karel a jako hosté hrávali Plánka a Bárta. Brankáři byli: Gašek Miroslav, Němec Jaroslav, Polášek Josef, Gajdoš Marián, Mužík Josef.
V roce 1951 postihlo klub velké neštěstí. A to, že shořely dřevěné kabiny s veškerou hráčskou výstrojí, kopačkami, sítěmi na branky, míči a rozhlasovým zařízením. Byla to značná škoda. Obětavá práce funkcionářů, hráčů a příznivců kopané zajistila nerušený chod stávající mistrovské soutěže. Za vydatné finanční pomoci dvou výrobních podniků, kterými byli pila a sklárny a také již za pomoci MNV Karolinka, byly všechny potřebné věci zakoupeny. Je nutno také připomenout, že se sešlo i mnoho finančních prostředků z řad občanů a příznivců kopané naší obce. Avšak po dobu tří let nebyly k dispozici kabiny. Mužstva se převlékala v sousedící restauraci, v jedné z ubytovacích místností.
Až v roce 1954 bylo přistoupeno k výstavbě nových kabin. Původní dřevěná tribuna byla demontována, na jejím místě se vystavěly zděné kabiny. Na tyto kabiny byla opět sestavena dříve demontovaná tribuna, i když s menšími změnami. To vše opět za finanční pomoci vedení Moravských skláren a hospodářského vedení Valašských Pil a materiálové pomoci MNV Karolinka.
V létech 1950-58 se v Karolince hrály mistrovské soutěže v rámci kraje Gottwaldov, od roku 1958 v rámci kraje Ostrava. Na hřišti při turnajích a přátelských utkáních se představila mužstva Otrokovice-Baťov, Dukla Žilina, Rudá Hvězda Vsetín, taktéž u nás hrál Baník Ostrav, Kysucké Nové Město, Aso Olomouc, Prostějov. Přátelské styky se udržovaly s Makovem, Vysokou, Turzovkou, Lednickým Rovným. Oblíbenými soupeři byli Valašské Klobouky, Halenkov, Huslenky, Hovězí, Janová, Jablůnka, béčko Vsetína, Krhová, Poličná, Zašová, Zubří, Hutisko-Solanec, Vigantice, Hodslavice, Dolní Bečva, Frenštát, Frýdlant, Hrabová, Kunčičky, Baška. Nejvíce navštěvované byly derby s Velkými Karlovicemi a Novým Hrozenkovem, kterým přihlíželo i 500 diváků.

Počátek výkonnostního vzestupu
1960 - 1975

Po útlumu výkonnosti z konce 50. let přišlo období postupného vzestupu. Začínalo se v okresním přeboru. Prolínání starších fotbalistů s hráči nové generace, kteří vyrůstali v našich mládežnických družstvech a nových funkcionářů s těmi staršími a zkušenějšími, začalo přinášet dílčí úspěchy. K posilování mužstva se postupně začala využívat nově vzniklá možnost hostování vojáků základní služby vojenských posádek moravského regionu v našem klubu. Mužstvo se doplňovalo i z nejbližšího okolí. Pod vedení trenérů Konvičného Štěpána, Dümlera Emila a později Kučery Josefa se podařilo mužstvo stabilizovat. Výbor oddílu (od roku 1965) pracoval ve složení:
předseda – Egger Leoš
jednatel – Bambušek Jan, Svatoš Jiří
pokladník – Morávek František
trenér – Konvičný Štěpán
členové: Malina Leoš, Juřica Ladislav, Haas Karel st, Helis Vojtěch, Holčák Jindřich, Jurečka Alois, Švec Alois, Zahradníček Jaroslav (kapitán mužstva), Kovařík Ilja, Roman Josef, Lušovský Ladislav. V roce 1967 se do výboru vrátil Frydrych Jaroslav.
Na podzim 1965 se rozhodlo o úpravě povrchu hřiště. Již nevyhovující travnatý povrch hřiště byl stržen buldozerem a odvezen. Na plochu byla navezena plavená škvára (24 vagónů). Na úpravě se podíleli převážně hráči družstva dospělých a členové výboru společně s domácími příznivci kopané. V sezóně 1965-66 přinesla nová chuť do práce a nadšení očekávaný úspěch: vítězstvím v okresním přeboru se zajistil postup do I.B třídy severomoravského kraje.O postup se zasloužili brankáři - Bitala Jan, Polášek Josef a hráči - Krét Josef, Valigura Gustav, Juřica, Koláček, Konvičný, Orság Ruda, Kotrha, Svatoš, Zahradníček Jaroslav, Dümler Jan, Orviský, Sučík Josef, Augustin, Gášek Stanislav, Šarf Rudolf. Prvními soupeři v I.B třídě byly celky: Štramberk, Dukla Valašské Meziříčí, Šenov, Hutisko-Solanec, Zbrojovka Vsetín B, RH Frýdek-Místek, Příbor, Mořkov, Jablůnka, ČSAD Havířov, Hovězí.
Pro nastávající sezónu rozšířili kádr mužstva Šulák Jaroslav, Mynář Oldřich, Němeček Bohumil a brankář Gabriš Marian. Rok 1969 je potvrzením dobrých výkonů mužstva a splnění dalšího cíle, kterým byl postup do I.A třídy.
K prvnímu utkání v této soutěži nastoupilo mužstvo v sestavě: Bitala Jan (Gábriš Marian) – Krét Josef, Svatoš Jiří, Dümler Jan, Němeček Bohumil – Bolf Jan (Koňařík Miroslav), Orság Tomáš, Orság Rudolf, Haas Karel ml, Šulák Jaroslav, Sučík Josef. Soupeřem byl Baník Gottwaldov Horní Suchá, který u nás zvítězil 1 : 2. Střelcem gólu našeho mužstva byl Haas Karel. Ještě v srpnu odjelo mužstvo na zájezd do Vídně, kde sehrálo dva přátelské zápasy s BSV Vídeň (porážka 1:2) a SC Helios Vídeň (vítězství 5:3). Dalšími našimi soupeři v úvodním ročníku I.A třídy byly celky NHKG Ostrava B, MEZ Vsetín, Tatra Studénka, Dukla Nový Bohumín, Zbrojovka Vsetín B, Bystřice nad Olší, Jiskra Dolní Bečva, Romo Fulnek, Baník Radvanice, MEZ Frenštát, Sokol Hutisko-Solanec a Slezan Frýdek-Místek C. Konec sezóny přinesl umístění Karolinky na 10. místě. Nejlepšími střelci mužstva byli Haas Karel, Šulák Jaroslav a Sučík Josef.
V roce 1969 se také změnil název klubu na TJ Sklo Karolinka. Na hřišti kromě výše jmenovaných se postupně objevuje řada dalších nových jmen: brankáři – Kysučan, Labuda Josef, Špalek Jan (od roku 1973 trvale gólman číslo jedna), Zbranek Vlastimil (nastupoval i jako hráč v poli), Macho Stanislav. Hráči – Svoboda Václav, Orság Milan, Batrla, Trávníček Ferdinand, Juřica František, Zemánek Vojtěch, Haas Jaroslav, Surý Jaroslav, Šulák Pavel, Štuler Zdeněk, Bitala Antonín, Roman Josef, Himmer, Egger Tomáš, Marančák, Valíček Jaroslav, Gášek Josef, Davídek Ivo, Vašek, Štvrtecký Dušan, Reška Antonín, Orság Jan, Švec Zdeněk, Kopecký Jan.
Řady funkcionářů rozšířili Andrýs Karel, Barčák Josef, Bitala Alois, Varyš Emil, Trampota Vilém, Jaroš Kilián, Gášek Radomír, Gášek Josef, Rasocha Jindřich, Šarf Rudolf. Mezi oficiálními rozhodčími fotbalového svazu působil Orság František (fištrón), který řídil utkání v rámci okresních soutěží.
Na hřišti v uplynulém období jsme se utkali v přátelských zápasech s řadou soupeřů se zvučným jménem. Motor Königsse, BSG Stahl Eisenhüttenstadt, Star Starochowice, Spartak TAZ Trnava, Jiskra Otrokovice, ZVL Kysucké Nové Město, VP Frýdek Místek, Sigma Hranice, Baník Ratíškovice, Technoplast Chropyně, Fatra Napajedla, Optimit Odry, Zbrojovka Vsetín.
Vyvrcholením přátelských utkání byl zápas se Spartou Praha v únoru 1975. Utkání se hrálo na těžším terénu a mělo zajímavý průběh. Před návštěvou 600 diváků zvítězila Sparta Praha 5:3. Branky za Spartu stříleli Bizík Arpád 2x, Kotal Václav, Smištík Zdeněk, Pešice Josef. Za domácí se do listiny střelců zapsali Juřica František, Sučík Josef a Valíček Jaroslav. Mužstva nastoupila k utkání v těchto sestavách. Sparta: Poštulka Jan (reprezentant ČSSR) – Melichar Pavel, Chovanec František (reprezentant ČSSR), Stránský Tomáš, Peták Josef, Caudr Zdeněk, Princ Antonín, Urban Oldřich (reprezentant ČSSR), Bizík Arpád, Kotal Václav, Smištík Zdeněk. Do utkání vystřídali ještě: brankáře Poštulku Vokáč Michal, Stránského Rosický Jiří, Caudra Pešice Josef. Ve výpravě byli přítomni i další reprezentantu ČSSR Jurkanin Josef, Čermák Antonín a Veselý Bohumil. Naše mužstvose představilo v sestavě: Špalek Jan – Trávníček Ferdinand, Haas Karel, Štuler Zdeněk, Němeček Bohumil, Valíček Jarda, Orság Tomáš, Juřica František, Kopecký Jan, Švec Zdeněk, Sučík Josef. Ve druhém poločase vystřídali Trávníčka Surý Jaroslav, Haase Dümler Jan a Orsága Šulák Jarda.
Následovala jarní část mistrovských utkání I.A třídy. Naše mužstvo se prezentovalo dobrými výkony. Série úspěšných výsledků nás vynesla do čela tabulky soutěže. Konečná bilance 15 vítězství, 6 remíz, 5 porážek, celkové skóre 57:27 a zisk 36 bodů znamenala vítězství v soutěži a zajistila postup do přeboru severomoravského kraje. Mužstvo v tabulce za sebou zanechalo soupeře v pořadí TJ Mořkov, Jiskra Dolní Bečva, TJ Rožnov pod Radhoštěm, Zbrojovka Vsetín B, Hodslavice, Tatra Příbor, Meochema Přerov, VP Frýdek-Místek B, Romo Fulnek, Dukla Hrabice, Frenštát pod Radhoštěm, Kojetín a Spartak Lipník nad Bečvou.
V areálu fotbalového stadionu, v místech kde v roce 1951 shořelo veškeré dřevěné zázemí klubu včetně vybavení, se začala stavět víceúčelová budova s vlastní kotelnou. Přízemí budovy tvořily kabiny pro hráče a rozhodčí, společenská klubovna. Domácí kabina měla i bazének pro rehabilitaci hráčů. V přízemí byly také veřejné WC pro návštěvníky utkání. V prvním poschodí pak byly jednotlivé pokoje typu turistické ubytovny s patrovými postelemi, společné umyvárny a WC, byt pro správce ubytovny a místnost pro rozhlasového hlasatele.


Meta největších úspěchů
1975 - 1984

Do krajského přeboru vstoupila Karolinka vítězstvím nad MSA Dolní Benešov 3:0 v úvodní sestavě: Špalek Jan – Šulák Jaroslav, Haas Karel, Dümler Jan, Štuler Zdeněk – Valíček Jaroslav, Orság Tomáš – Juřica František, Kopecký Jan, Němeček Bohumil, Černocký Jaroslav. 400 diváků potěšily branky Němečka Bohumila, Černockého Jaroslava a Kopeckého Jana. Při své první účasti v krajském přeboru dosáhlo mužstvo na konečné 13. místo se ziskem 26 bodů. Soutěž tak byla zachována i do dalších let. V sezóně 1976-77 už pod novým názvem TJ Moravské sklárny skončil celek v první polovině tabulky na 7. místě. V sezóně 1977-78 překonávalo mužstvo krizovou situaci. Po podzimu se krčilo na 14. místě se ziskem pouhých 12 bodů. Na jaře se hráči překonávali v bojovnosti. Výsledkem bylo konečné 13. místo se ziskem 27 bodů a udržení se v soutěži.
Období 70. let bylo i dobou nástupu dalších nových funkcionářů. Předsedu Gáška Radoslava vystřídal v roce 1976 ing. Václav Krét, v roce 1978 převzal vedení Muroň Petr. V 80. létech působili ve funkcích předsedů Karel Malík a František Morávek. Na postu sekretářů se postupně vystřídali Svatoš Jiří, Šinkmajer Jaroslav a Švec Zdeněk. Do práce funkcionářů oddílu se zapojili další obětaví členové Orság František, Kubáček, Zapalač Josef, Holý, Bača Leoš, Březovják Josef, Kováč Antonín, Pavlačka Štěpán, Pinkava Miroslav, Dujka Radek, Zrník Antonín, Polášek Josef, Davídek František.
Do sezóny 1978-79 trenéra Miroslava Bambucha a vedoucího mužstva Antonína Šupáka vystřídal trenér Karel Haas. U mužstva jako asistenti trenérů působili Svoboda Václav a Vachala Miroslav. Hráčský kádr posilují hráči Orság Ladislav (papír), Králík Adam, Uram Ivan, Vrábel Petr (brankář i hráč do pole), Radílek Jaroslav, Orság Jaroslav (žola). Podzimní 11. místo už signalizovalo blýskání na lepší časy. Potvrzením tohoto bylo konečné 6. místo. Následující ročník už byl královskou jízdou soutěží. Již v předposledním kole si remízou v Paskově 1:1(střelec Králík Adam) Karolinka pojistila pozici na čele tabulky a vítězství v krajském přeboru potvrdila v posledním utkání doma výhrou nad MEZ Vsetín 1:0 (autor gólu Davídek Ivo). Nejlepšími střelci našeho mužstva v krajském přeboru byli Zdeněk Švec, Emil Macháček a Jaroslav Haas.
Karolinka vítězstvím v krajském přeboru předčila své soupeře: Nový Jičín, VOKD Poruba B, Šumperk, Jiskra Hrušov, Valašské Meziříčí, Dolní Benešov, ŽD Bohumín B, Studénka, Vrbno pod Pradědem, Paskov, Bruntál, Krnov, Mohelnice, MEZ Vsetín, Orlová. K růstu výkonnosti mužstva určitě napomohly zkušenosti nabyté v přátelských utkáních s kvalitními protivníky: Sigma Hranice, VP Frýdek-Místek (II. a I. liga), ZVL Kysucké Nové Město, Zbrojovka Vsetín (III. liga), Slezan Frýdek-Místek (III. liga), Spartak Slavičín, OP Prostějov, Fatra Slavia Napajedla, TSG Bau Rostock, Juniorský výběr Drážďan, VOKD Poruba, Kinex Bytča, NHKG Ostrava, Čadca, Dynamo Čalovo, TJ Gottwaldov, ZVL Povážská Bystrica (SNL), JZD Slušovice, Jiskra Kyjov, Povážan Strážov, BSG Stahl Thale, VŽKG Ostrava (NFL).
Po skončení posledního utkání v krajském přeboru s TJ MEZ Vsetín připravili místní členové divadelního souboru pod tragickou maskou konaný komický obřad „Pochovávání krajského přeboru“, který nesmírně pobavil hráče a přítomné diváky.
V rámci oslav postupu do divize sehrálo I. mužstvo 9. června 1980 přátelský zápas se Slavií Praha IPS. Slávisté zvítězili 2:0, když jednu branku vsítil Příložný a druhý gól byl náš vlastenec. Sestava Slavie: Veselý Milan – Stričko Pavol, Nachtman Pavel, Šesták Rostislav, Pavlíček Rostislav, Kubiš Petr, Hotový Zbyněk, Příložný Miroslav, Herda Dušan, Herda Petr, Matějček Tomáš. Trenér Bohumil Musil poslal na hřiště během utkání Oborila Josefa místo Nachtmana, Pauříka Miroslava místo Šestáka, Brejchu Zdeňka za Kubiše a Jarolíma Karla za Matějčka. Proti nim nastoupili domácí v sestavě Špalek Jan – Vrábel Petr, Orság Ladislav, Haas Karel, Radílek Jaroslav, Diabelko Josef, Davídek Ivo, Haas Jaroslav, Králík Adam, Švec Zdeněk, Macháček Emil. Střídali: Radílka Roman Josef, Diabelka Maňák Pavel, Králíka ing. Poláček Igor.
Zároveň se přiblížil začátek soutěží 1980-81, tedy náš první rok působení v divizi. Karolinka byla zařazena do moravské skupiny D, řízené ČÚV fotbalového svazu v Praze. Na svazové listině rozhodčích byl i náš člen Šuchma Augustin, který pískal utkání divizí a III. ligy. Úspěšný kádr mužstva z krajského přeboru posílili hráči Labaj Mirek, Vejmelka Jiří, Oravec Milan, Radílek Josef. Vstupem do soutěže bylo utkání s NHKG Ostrava, které jsme vyhráli 2:1 (poločas 1:1). O vítězství se zasloužila sestava Špalek Jan – Vrábel Petr, Orság Ladislav, Haas Karel, Radílek Jaroslav – Vejmelka Jiří, Davídek Ivo, Haas Jaroslav – Králík Adam, Labaj Miroslav, Macháček Emil. Ve druhém poločase vystřídal Diabelko Josef Petra Vrábela. Střelci branek byli Haas Karel a Macháček Emil. Následovali další soupeři – Baník Karviná 1. máj, Slavia Kroměříž, Spartak Uherský Brod, Tatran Poštorná, Jiskra Staré Město, Baník Horní Suchá, Zetor Brno, TŽ Třinec B, Zbrojovka Vsetín (1500 diváků), Uničovské Strojírny Uničov, Tatra Kopřivnice, PS Přerov, Slavia Uherské Hradiště a Baník Havířov. Náročnost soutěže (16 družstev) a nováčkovská nezkušenost vedla ke konečnému umístění, jež bylo 15. místo (23 bodů, skóre 35:47, 8 výher, 7 remíz a 15 porážek). To však zajistilo účast v této soutěži i pro další sezónu.
V následující sezóně 1981-82 byl snížen počet účastníků divize na čtrnáct a tím i zvýšena konkurence v utkáních o divizní pozice. V soutěži mezi týmy Slavia Kroměříž, Baník Karviná 1. máj, Baník Horní Suchá, Tatran Poštorná, Jiskra Staré Město, Nový Jičín, Sigma Hranice, NHKG Ostrava, Jiskra Kyjov, TŽ Třinec B, JZD Slušovice, Slovácká Slavia Uherské Hradiště, US Uničov se Karolinka neztratila. V soutěži obsadila celkové 10. místo se ziskem 23 bodů za 8 vítězství, 7 remíz, 11 porážek při celkovém skóre 32:44. Klub však postihlo také neštěstí, když v létě 1982 vyhořela tribuna až do základů. Zbytky stavby po požáru pak byly ze stadionu odstraněny.
Do sezóny 1982-83 nahradil sestupující Poštornou celek Slavoje Bruntál. I v tomto ročníku bylo působení našeho mužstva úspěšné, vždyť již dvě kola před koncem si tým zajistil účast v divizi pro následující soutěžní období. V zimě 1983 postihla náš klub citelná ztráta. V lednu zemřel obětavý funkcionář Slávek Frydrych, dlouholetý tajemník klubu. V divizní soutěži se na hřišti objevili další hráči Cmaro Libor, Orság Miroslav (Košuťák), Řezáč Vladimír, Vráblík Bedřich, Provázek Augustin, Mikulenka Oldřich, Gášek Zdeněk, Koláček Mirek, Kučera Petr, Špalek Petr (brankář), Janík Vladimír, Polášek Josef, Fulier Jan, Bukovjan Rostislav, Pavelka Vratislav, Kalinec Oldřich, Mikulenka Miroslav.
V divizním ročníku 1983-84 přes veškerou snahu a bojovnost mužstvo začalo za svými soupeři zaostávat. Poslední místo po podzimu se ziskem 4 bodů bylo varováním před náročným jarem. Jarní část soutěže potvrdila ekonomickou a hráčskou převahu našich protivníků. Projevila se i nechuť divizních týmů hrát utkání na škvárovém hřišti v Karolince. Chybějící tribuna, nekvalitní a nedostatečně odvodněná plocha hřiště. Na rozdíl od našeho klubu všichni naši soupeři měli již k dispozici kvalitní travnaté hřiště. I to bylo jedním z důvodů, proč naše mužstvo v konečné tabulce po jarní části zůstalo na posledním místě se značnou ztrátou na předposlední Bruntál a po čtyřech letech tuto soutěž opustilo. Nejlepšími střelci branek za dobu působení mužstva v divizi se stali Macháček Emil (33 gólů), Králík Adam (12) a Pinkava Vlastimil (10).
Na škvárovém hřišti v 70. a 80. létech bojovali o body v áčku i béčku další hráči. Ing. Šugra Josef, ing. Michalík Marián, ing. Poláček Igor, Horník Milan, ing. Horváth, Roman Josef, MUDr. Janečka, Koláček Antonín, Pinkava Vlastimil, Martinec Vlastimil, Kopecký Jiří, Malík Karel ml, Šulák Pavel, Janík Vladimír, Maňák Miroslav, Satke Jaroslav, Poledna, Pisklák, Trlica Oldřich, Trlica Miroslav, Švec Josef ml. Števček, Sedlák František, Švec František, Dančík, Orság Ivan, Orság Petr, Orság Milan, Lukáč, Grygar Josef, Bilík, Juřica Ladislav, Bitala Josef, Březovják Josef ml, Gášek Radoš ml, Holiš Zdeněk (brankář), Zbranek Marian, Janík Tomáš (brankář), Heger Jaroslav, Varyš Marek (hráč i brankář), Jurečka Alois ml, Marančák Stanislav.
V 80. létech jsme měli v mládežnických soutěžích družstva dorostu a žáků. Dorostence postupně vedli trenéři Sučík Josef a Škarka Jan. Žákovské družstvo postupně trénovali Varyš Emil, MUDr Dumbrovský Zdeněk. Ke konci 80. let se dorostu ujímá Gášek Josef a Jaroš Kilián ml. Žáky přebírají trenéři Reška Antonín a Švec Zdeněk.
Titul přeborníka Severomoravského kraje a čtyřleté působení mužstva v divizi mělo také jeden vysoce pozitivní výsledek. Začalo se totiž s projektovou přípravou výstavby nového travnatého stadionu. Fotbalisté a sportovní veřejnost Karolinky, s přihlédnutím k masívnímu rozvoji travnatých ploch v republice a naopak častého rizika úrazů hráčů při pádech na plochu škvárového hřiště, zejména maximální hrozby bolestivých odřenin a hlubokého zadírání škváry do kůže na nohou i rukou, si takový stadion zcela určitě zasloužili.

Hledání nové cesty
1984 - 2000

Po sestupu z divize v roce 1984 se dostalo vedení klubu do složité situace. Výbor oddílu kopané ve složení Morávek František - předseda a členové – Malík Karel st, Švec Zdeněk, Haas Karel, Kováč Antonín, Orság Jan (šarky), Březovják Josef, Orság František, Swiatek Jaromír, Haas Karel st, Helis Vojtěch, Holčák Jindřich, Pavlačka Štěpán, Zapalač Josef a MUDr. Dumbrovský řešil stabilizaci družstva dospělých a jeho udržení v krajském přeboru. Mělo tomu napomoci i stálé působení béčka v soutěžích OFS Vsetín. Plán s B mužstvem však nevyšel. Béčko pro nedostatek hráčů bylo na jaře 1990 ze soutěže odhlášeno. První mužstvo pak v sezoně 1989 – 90 neudrželo pozici v krajském přeboru a sestoupilo do I.A třídy. V tomto období se v mužstvu dospělých představují další fotbalisté: Bambuch František (brankář), Němeček Bohumil ml, Haas Miroslav, Valčík Jan, Šulák Pavel, Roman Milan, Tomek Jiří, Zahradníček Martin, Bambuch Josef, Kollanda Viktor, Adámek Ludvík, Maceček Tomáš, Frydrych Petr, Valigura Pavel, Cmaro Josef, Orság Jiří, Dubec Stanislav (brankář). Výbor oddílu kopané doplňují Koláček Miroslav, Vrábel Petr, Niebauer Libor, Maňák Miroslav.
Členové výboru a hráči zároveň odvádějí velký kus práce na brigádách při výstavbě nového fotbalového stadionu s travnatým hřištěm. Tento časově a finančně náročný úkol byl úspěšně dokončen. Provoz nového stadionu byl slavnostně zahájen 28. června 1986 soutěžním utkáním mezinárodního letního Interpoháru TJ Vítkovice (mistr ČSSR) versus IFK Göteborg (Švédsko). Mužstva se představila ve složení:
TJ Vítkovice: Zápalka – Kušnír, Grussman, Lišaník (65´ Škarecký), Vlk – Běleš (82´Šimo), Keler, Bártl – Houška, Kovačík a Lorenc
IFK Göteborg: Wernasson – Nilsson, M Carlsson, Larsson, Schiller – Johansson (75´ Hedman), J Carlsson, Andersson, Mordt – Ekström, Bjur.
Vítězství Vítkovic v poměru 3:1 sledovalo 3000 spokojených diváků. V utkání se střelecky prosadili Lorenc, Keller, Kovačík – Bjur.
Počátkem 90. let přichází nejen změna režimu, rozdělení Českoslavenska, ale i čas nového přístupu k organizaci a systému práce v klubu. Snížení nabídky práce v Karolince a okolí, nejasnosti ve financování sportu přináší klubu nové starosti a problémy. Začínají odcházet hráči, kteří k utkáním a tréninkům dojížděli. Někteří domácí hráči přijímají výhodnější nabídky okolních klubů z Velkých Karlovic, Halenkova, Janové a Vsetína. Na fotbal v Karolince doléhá finanční tíseň. Ubývá prostředků na provoz stadionu i na sportovní činnost. Nedostatek finanční hotovosti v pokladně se musel řešit krátkodobými půjčkami od místní organizace hasičů, akademického malíře Hartingera a také dlouhodobou půjčkou z OV ČSTV Vsetín. V krizových situacích pomohli drobnými finančními dary i místní podnikatelé Kováč Pavel, Střelecký František, Řehák Josef a Vachala Luděk. Při návštěvě rodného kraje věnoval peněžní částku na zakoupení dresů pro muže Marančák František, trvale žijící v USA. Významným sponzorem mládeže byl Vojvodík Roman. Nepříznivá situace se projevuje také ve snižování počtu funkcionářů klubu. V první polovině 90. let vedl klub jako předseda Vrábel Petr, kterého po dvou letech vystřídal ve funkci Davídek Ivo, ve funkci tajemníka a sekretáře vytrval Švec Zdeněk. Do výboru postupně přicházejí někteří starší hráči, pomalu se objevují také noví funkcionáři. Na pomoc oslabenému vedení kopané vznikla podpůrčí skupina, ve které pracovali Kučera Josef, Bambuch Miroslav, Morávek František, Malík Karel, Maliňák Jiří, Orság Miroslav, ing. Krét Václav, Králík Adam a Králíková Soňa. Byla uskutečněna řada jednání s vedením skláren Crystalex Karolinka, na OÚ Karolinka, s vojenskými útvary ve Valašském Meziříčí, Hranicích na Moravě a Lipníku nad Bečvou. Jednání proběhla i na generálním ředitelství státního podniku Crystalex Nový Bor.
Klub razantně mění svoji filozofii a soustřeďuje se důsledně na zkvalitnění práce s mládeží. Kategorie dorostu a žáků rozšiřuje o přípravku. Rozrůstá se tým mládežnických trenérů a vedoucích. Poctivou práci zde odvádějí: Reška Antonín, Štuler Zdeněk, Pavelka Oldřich, Gášek Josef, Svatoš Jiří, Uram Ivan, Heger Jaroslav, Davídek Ivo, Haas Jaroslav, ing Haas Karel, Radílek Jaroslav, Vrážel Josef, Orság Miroslav st, Maliňák Jiří, Mikula Pavel st, Králík Adam. Klub zároveň umožňuje svým mládežnickým talentům hostování v týmech z vyšších soutěží jako: Zbrojovka Vsetín, Zlín, Vítkovice, Baník Ostrava. Daří se stabilizovat a rozšiřovat činnost mládežnických družstev. Dorostenecká kategorie se rozšiřuje na družstva staršího a mladšího dorostu. Starší dorost se zpočátku neudržel v župní soutěži. V okresním přeboru se však zařadil mezi přední týmy. Mladší dorost v okresních soutěžích vystupuje jako B družstvo a slouží k usnadnění přechodu z žáků do kategorie dorostu. V soutěžním ročníku 1999-2000 postoupili dorostenci do župního přeboru staršího a mladšího dorostu. V měření sil s dorostenci Otrokovic, Napajedel, Hulína, Slušovic, Uherského Brodu, Bystřice p/Hostýnem, Kunovic, Holešova, Šardic, Vsetína, Morkovic, Kyjova a Brumova obsadili starší dorostenci 12. místo se ziskem 23 bodů (čtyřbodový náskok před sestupovou pozicí čtrnáctých Slušovic). Mladší dorost obsadil 13. místo v tabulce. Do následujícího soutěžního ročníku ŽP staršího a mladšího dorostu se z důvodů nedostatečného počtu hráčů pro obě kategorie nenastoupilo. Dorostenci tak klesli zpět do župní soutěže.
Žáci za uplynulé období se rovněž rozšiřují na družstva starších a mladších a výkonnostně se stabilizují v župní soutěži. K fotbalové motivaci našim žákům přispělo i rozšíření sportovní spolupráce s německým klubem Concordia Erfurt. Za oboustranně prospěšnou spoluprací stálo pochopení naší situace ze strany vedení německého klubu včele s panem Johanesem Langhammerem. Pan Langhammer zároveň vykonával funkci prezidenta vedení sportu v oblasti Erfurtu. Naši žáci se zúčastnili mládežnických turnajů v Erfurtu a naopak zase své německé přátele hostili v Karolince. Práce s mládeží se zaměřuje na družstvo přípravky, které hraje v okresním přeboru a daří se tuto kategorii rozšířit na družstva starších a mladších benjamínků.
Klub se prosazuje i do řídících orgánů fotbalového svazu. V roce 1990 se Švec Zdeněk podílí na práci přípravného výboru k založení Středomoravské fotbalové župy. Tento řídící orgán pro krajské soutěže (sídlem se stalo Uherské Hradiště) v rámci reorganizací fotbalového svazu zahajuje oficiální činnost sezónou 1991-92. Na Valné hromadě je Švec zvolen do výkonného výboru. V prvním čtyřletém funkčním období zastává pozici tajemníka. V následujícím období pracuje jako člen komise mládeže.
Mužstvo dospělých přes všechny zmíněné problémy bojuje o mistrovské body v létech 1990-96 se svými soupeři v I.A třídě. Zde se utkává s týmy jako Holešov, Lutonina, Zubří, Valašská Bystřice, Podlesí, Stavokov Vsetín (Lhota u Vsetína), Fryšták, Rymice, Halenkov, Horní Lideč, Janová, Bystřice p/Hostýnem a Březůvky. V roce 1996 muži sestoupili do I.B třídy. Začátkem roku 1997 se klub mění na občanské sdružení Sport Karolinka. Předsednictvo tvoří ing. Krét Václav – předseda, Davídek Ivo – místopředseda, Švec Zdeněk – jednatel, Malík Karel st, ing. Hofschneidr Jan, Horák František a Haas Jaroslav jako členové. Sdružení má dozorčí radu ve složení Gášková Šárka, Bambuch Miroslav a Pavlačka Vítězslav. Účetnictví klubu vede Králíková Soňa. Klubu se podařilo vypořádat s řadou legislativních změn a slušně stabilizovat ekonomickou situaci, přesto však finanční možnosti rozpočtu zůstaly omezené.
Družstvo mužů končí po jarní části soutěže na 9. místě. Rokem 1997 vrcholí u dospělých hráčská krize. Pro následující soutěžní období se nepodařilo zajistit dostatečný početný hráčů pro kádr mužstva. Vedení klubu z tohoto důvodu mužstvo do fotbalových soutěží vůbec nepřihlašuje. Až v roce 1998 již nově vybudovaný tým, sestavený z mladších hráčů a hráčů nastupující generace přicházejících z dorostu do kategorie dospělých, je přihlášen do III. třídy OFS Vsetín. Soutěžním ročníkem 1998-99 projde suverénně a postupuje do okresního přeboru. Vítěznou kostru týmu tvořili hráči Sedlák Ladislav (brankář), Holčák Jindřich ml, Valigura Pavel, Koňařík Dušan, Kaštánek Petr, Paška Jiří, Vojtěch Petr, Důjka Michal, Valíček Jaroslav, Králík Adam ml, Orság Miroslav ml, Králík Štěpán, Ondryáš Zdeněk, Rovnaník Tomáš a Egger Michal. Trenérem mužstva byl Radílek Jaroslav, vedoucím Jurečka Alois st.
Kádr hráčů mužstva dospělých v 90. létech prošel také řadou změn. V mužích se tak postupně objevili zejména vlastní odchovanci: Vrážel Josef, Hanák Tomáš, Gröpel Vítězslav (brankář), Orság Zdeněk, Vojtěch Petr, Blinka Jaroslav, Valíček Jaroslav ml, Orság Martin, Štuler Petr (brankář), Štuler Zdeněk ml, Orság Miroslav ml, Paška Jiří, Sedlák Ladislav (brankář), Davídek Roman, Koňařík Dušan, Králík Štěpán, Dujka Michal, Egger Michal, Egger Bohdan, Holčák Jindřich ml, Vrážel Svatopluk, Ondryáš Zdeněk, Krét Marek, Pavelka Zdeněk, Vojvodík Bohumil, Gášek Martin, Gášek Roman, Černota Libor, Maliňák Robert, Pavlačka Radek (brankář i hráč), Plánka Petr. Z blízkého okolí mužstvo doplnili Zvěřina Karel, Bambuch Stanislav, Fohler Ervín (brankář), Stoklasa Tomáš, Janík Milan, Zvěřina Petr, Holý Jan, Kaštánek Pavel, Šulák Petr (brankář), Jašek, Fries Zdeněk, Dukát Petr, Šimoník Jiří (brankář), Dimitrov Daniel, Zbranek Jaroslav, Závodný Michal. Poctivou práci v tomto nelehkém období odvedli i trenéři družstva dospělých Bambuch Miroslav, Šmigura Jaroslav, ing. Haas Karel, Řezáč Vladimír, Orság Ladislav, Radílek Jaroslav. Obětavě v rolích vedoucího mužstva popřípadě pomezního rozhodčího pomáhali Jurečka Alois st, Gášek Josef a Orság Jan (šarky). Na dráhu rozhodčího se vydal Vrábel Petr. Začínal jako rozhodčí okresních soutěží. Postupem času byl nominován do listiny rozhodčích KFS Zlín.
Překotné období 90. let postavilo před vedení klubu mnoho nových úkolů a překážek, které se musely neodkladně řešit a překonat. Realizovala se plynofikace kotelny turistické ubytovny. Skončilo období škol v přírodě, které bylo významným zdrojem příjmů z provozu zmíněné ubytovny. Naplňování ubytovací kapacity se však dařilo čím dál méně, protože ubytovna svou strukturou a vybavením již nevyhovovala současným nárokům případných zájemců. Nabyté zkušenosti s řešení jednotlivých problémů přímo vybízely k vytvoření nového klubu, který umožní dlouhodobě stabilní sportovní činnost ve všech stávajících soutěžních kategoriích jednotlivých družstev. Klubu, který bude mít perspektivu dlouhodobého ekonomického zajištění a dokáže dobře reprezentovat město Karolinku, statut města byl Karolince udělen v roce 1999, ale také reprezentovat celou oblast regionu Horní Vsacko.

Vstup do druhého tisíciletí

Již od roku 1996 započaly jednání o možném sloučení fotbalových klubů Karolinky a Velkých Karlovic. Nositelé této myšlenky však naráželi na odpor skalních příznivců obou klubů jak v řadách vlastních členů tak i fanoušků obou táborů. Kvalitní spolupráce na poli výchovy fotbalové mládeže začala pomalu měnit názor ve prospěch sloučení. Také rýsující se nové možnosti lepšího ekonomického zajištění a vybudování kvalitního hráčského kádru přispívaly tomuto cíli. Vzájemná jednání obou klubů nabrala na intenzitě na přelomu tisíciletí.
Valné hromady klubů Sport Karolinka a FC Velké Karlovice na jaře 2000 daly souhlas ke společnému sloučení do jednoho klubu. Následná společná valná hromada
dne 3.5.2000 stanovila podmínky sloučení, schválila stanovy nové organizace. Pojmenování klubu symbolizuje návaznost na dlouholetou a bohatou historii kopané v Karolince a Velkých Karlovicích.
Do vedení vzniklého občanského sdružení FC Velké Karlovice+Karolinka bylo zvoleno představenstvo: předseda – Detrik Mikuláš, členové – Adámek Ludvík, Vrážel Josef, Králík Adam, Kučera Dalibor, Švec Zdeněk, Štuler Josef, Kollanda Viktor. Dozorčí rada: předseda – ing. Haas Karel, členové – Janík Milan st, Pinkavová Zdenka, Vašut Josef a Janík Vladimír. Účetním sdružení se stala Králíková Soňa.
V následujícím období dochází ve vedení klubu jen k málo změnám. Do funkce předsedy na podzim 2002 byl zvolen ing. Škrabal Miroslav, v roce 2003 nastoupila do pozice účetní Tomková Božena. V roce 2004 odchází z představenstva Mikuláš Detrik a nedlouho potom se do Prahy odstěhoval Adámek Ludvík. Do představenstva je zvolen ing. Jaroslav David, tiskovým mluvčím klubu se stává Podešva Jiří. Představenstvo dále doplňuje Davídek Ivo. Dozorčí rada se zužuje na tříčlennou: předseda ing. Haas Karel, členové Podešva Jiří a Janík Vladimír. V průběhu roku 2011 z vedení odstoupil Vrážel Josef a Štuler Josef. Do funkce hospodáře klubu nastupuje Valián Jaroslav. V roce 2012 končí svoji funkcionářskou kariéru Švec Zdeněk.
Valná hromada v roce 2012 zvolila nové představenstvo: předseda – ing. Škrabal Miroslav, místopředseda Kučera Dalibor, hospodář Valián Jaroslav, tajemník Králík Štěpán (v roce 2013 nahrazen Mikulou Josefem), členové – Králík Adam, Ondřejka Petr, Kollanda Viktor, Křenková Andrea a Jurajda Aleš. Dozorčí radě předsedá ing. Haas Karel, členové – Jurajda Aleš a Heger Jaroslav.
Historickou etapou funkcionářů klubu je rok 2004, kdy úspěšně kandiduje do vedení Českomoravského fotbalového svazu Kučera Dalibor. Jako místopředseda svazu se stává předsedou řídící komise ČMFS pro Moravu. V mezidobí roku 2009 po odstoupení předsedy Mokrého Pavla do zvolení nového předsedy Ivana Haška řídí ČMFS jako zastupující předseda. Ve funkci prvního místopředsedy svazu úřaduje až do roku 2012, kdy Fotbalové asociaci České republiky už předsedá Pelta Miroslav.
Áčko mužů od počátku vzniku nového klubu hraje mistrovská utkání na stadionu ve Velkých Karlovicích a svými výsledky trvale potvrzuje pozici v kvartetu nejúspěšnějších fotbalových klubů okresu Vsetín. V létech 2000-02 je účastníkem župního přeboru a 2003-04 krajského přeboru. Soupeři našeho klubu v těchto soutěžích byli například Šardice, Morkovice, Kostelec, Veselí na Moravě, Hradčovice, Viktoria Otrokovice, Břestek, Vacenovice, Uherský Brod, Kateřinice, Hluk, Vizovice, Ostrožská Nová Ves, FC Vsetín, Vlachovice. Na jaře 2004 (11. 6.) mužstvo v sestavě Sedlák Ladislav - Vašut Jiří, Ondřejka Petr, Bambuch Robert, Orság Miroslav - Štuler Zdeněk, Davídek Roman, Orság Vladimír, Jurajda Aleš, Haas Ondřej, Plánka František (náhradníci Koňařík Dušan, Jurečka Václav, Píšek Jan) zvítězilo v utkání KP na půdě soupeře v Hluku a s předstihem si zajistilo postup do divize. Kádr mužstva v ŽP a KP dále tvořili Paška Jiří, Machálek Ondra, Chrástecký Antonín, Plánka Petr, Gajdoš Jiří, Janík Milan, Maceček Tomáš, Mikula Pavel, Gášek Martin, Vojtěch Petr, Egger Bohdan, Ondřejka Jiří, Šimák Martin Mišun Martin a Křenek Ladislav. K dosaženým úspěchům se také řadí vítězství v krajské pohárové soutěži 2002-03 „O pohár hejtmana zlínského kraje“. Finále poháru se hrálo na stadionu v Holešově. Náš tým v tomto utkání porazil mužstvo Ořechova (u Uherského Hradiště) a získal putovní pohár této soutěže.
Mužstva MSK Karviná, Orlová, Město Albrechtice, Jakubčovice, Královské Nové Sady, Velké Losiny, Kravaře, 1. Valašský FC (Rožnov p/R), Mikulovice, VP Frýdek-Místek, Baník Albrechtice, Opava B, Český Těšín a Zábřeh na Moravě byly našimi prvními soupeři moravské divize skupiny E. Ve vítězné premiéře na domácím hřišti (6.8.2004) v utkání s Orlovou (1:0, branku vstřelil Plánka František) nastoupilo naše mužstvo v sestavě: Sedlák Ladislav - Mikula Josef, Ondřejka Petr, Bambuch Robert, Vašut Jiří, Štuler Zdeněk, Davídek Roman, Orság Vladimír, Jurajda Aleš – Plánka Petr, Plánka František (na střídání byli k dispozici brankář Podešva Jiří a hráči Píšek Jan, Jurečka Václav, Chrástecký Antonín, Machálek Ondra). Kádr mužstva postupně rozšiřují hráči Haničák Roman, Kocurek Petr, Červenec Peter, Weber Marián, Mynarčík David, Kašpar Tomáš, Štuler Tomáš.
V divizi mužstvo působilo až do roku 2009. V posledním ročníku jsme obsadili sestupovou 15. příčku a následující soutěžní ročník 2009-10 začínáme v přeboru Zlínského kraje. Od roku 2000 u týmu úspěšně působl trenér Kollanda Viktor, vedoucím mužstva byl Pavelka Tomáš. Na podzim 2006 přebírá tým trenér Hajda Karel. Začátkem roku 2007 už znovu trénuje mužstvo Kollanda Viktor ve spolupráci s asistentem Davídkem Ivo. Soutěží 2010-11 vedli muže trenér Davídek Ivo a asistent Ondřejka Petr. V létech 2011-14 trénuje mužstvo Ondřejka Petr. U týmu působí v roli vedoucího Detriková Daniela. Na jaře 2014 mužstvo vyhráo krajský přebor a znovu postupilo do divize. V září 2014 přebírá post trenéra Malina Radek. Začátkem roku 2015 převzal vedení mužstva trenér Kučera Dalibor starší a vedoucí Valián Jaroslav. Tým v soutěžním ročníku 2014-15 skončil na 15. místě moravské divize skupiny E a uhájil tuto soutěž i pro následující ročník. Svými výsledky tak muži přispěli k 15. výročí založení společného fotbalového klubu Karolinky a Velkých Karlovic.
Přízeň diváků si získaly i pohárové zápasy. V utkáních Českého poháru byl cílem vždy postup do kola, kdy bychom přivítali jako soupeře některý prvoligový tým. V roce 2007 naše mužstvo v předkole vyřadilo FC Vsetín vítězstvím na jeho hřišti v poměru 1:2 a v prvním kole doma zvítězilo nad Bystřicí p/Host. 4:2. Ve druhém kole jsme na domácím stadionu 5. 9. 2007 před návštěvou 2500 diváků hostili pražskou Slavii.
FC VK+Ka – Slavia Praha: 0:4 (0:3)
Branky: Gaúcho 2x, Šenkeřík, Volešák
FC VK+Ka: Sedlák L – Vašut J, Machálek O (46‘ Píšek J), Mikula J, Ondřejka P, Haničák R, Jurajda A (Jurečka V), Davídek R, Orság Vl, Haas O, Plánka Fr (Mynarčík D).
Slavia Praha: Vorel M – Dřížďala F, Brabec E, Šourek O, Hubáček D, Jablonský T, Belaid T, Volešák L (71‘ Costa M), Tavares M (Kopřiva L), Šenkeřík Z (65‘ Černý M), Gaúcho R.
Zvýšenou pozornost přilákalo také pohárové utkání s účastníkem MSFL Frýdkem-Místkem, které jsme prohráli 0:1 a přátelské zápasy s béčkem Sparty Praha (II.liga) s výsledkem 2:2 (2:1), a slovenským sportovním klubem ze Seredi (3:2).
V roce 2015 vybojovali muži postup z předkola poháru znovu ve Vsetíně, kde po remíze 1:1 postoupili na pokutové kopy. V prvním kole na domácí půdě porazili Brumov 2:1 a v příštím kole 29.8.2015 nastoupili doma proti Fastavu Zlín.
FC VK+Ka – Fastav Zlín: 1:6 (0:1)
Branky: Píšek P (1:4) – Železník 4x, Jordan 2x; 500 diváků
FC VK+Ka: Sváček M – Ondřejka, Píšek, Heger, Mikula, Pavelka M, Pavelka J, Podešva, Surovec, Melichařík, Škrobák (náhradníci Langer, Mynarčík, Králík, Maliňák)
Fastav Zlín: Dostál – Malý, Železník, Jordán, Motal, Živulič, Matějov (74‘ Hubáček), Hájek, Pazdera, Kopečný (68‘ Blanař), Bartolomeu (45´Koreš).
Na stadionu kopané v Karolince trvale hraje mistrovské soutěže B mužstvo. Jeho úkolem je umožnit přechod dorostenců do dospělého fotbalu, připravit hráče pro doplnění kádru A mužstva a umožnit herní využití pro méně vytěžované fotbalisty prvního týmu. Začátek v roce 2000 byl v okresním přeboru. V roce 2005 postoupilo mužstvo do I.B. třídy krajské soutěže, kde působilo až do roku 2011. Po sestupu bezproblémově hraje mistrovská utkání okresního přeboru, většinou v předních pozicích soutěžní tabulky.
V béčku startovala řada fotbalistů, kteří hráli ve druhé polovině 90. let za muže Karolinky a Velkých Karlovic. Jejich řady postupně doplňovali Babica Miroslav, Zapalač Petr, Chrástecký Antonín, Komosný Jan, Vašut Jiří (brankář), Škrobák Luboš (brankář), Šarman František (brankář), Janeka Petr, Jurečka Roman, Haničák Martin, Šimák Martin, Radílek Michal, Chrástecký Luděk, Jurečka František, Kadora Michal, Janeka Michal, Kotrla Jakub, Sedlák Ondra (brankář), Králík Adam ml, Píšek Jan, Zeť Patrik, Orság Dalibor, Haničák Josef, Kaňovský Daniel, Mikulec Josef, Kučera Dalibor ml, Pinkava Vlastimil ml, Surý Vítězslav, Vašut Marek, Pavelka Martin, Malík Lukáš, Bukovjan Jiří, Eimann Petr, Labaj Lukáš, Bukovjan Karel, Neumann Ondřej, Píšek Pavel, Vrážel Tomáš, Svoboda Tomáš, Mynarčík David, Krňa Aleš, Orság Martin, Martinák Rostislav (brankář), Štuler Tomáš, Kučera Jan, Mazáč Robert, Ohryzek Marek, Veit Martin, Bil Tomáš (brankář), Matocha Tomáš, Škrobák Petr, Rovnaník Tomáš, Starec Petr, Podešva Jakub, Veit Štěpán, Maliňák Pavel, Škrobák Pavel, Štuler Martin, Vašut Vojtěch, Frňka Jakub, Haničák Martin. Ve funkcích trenérů se vystřídali Radílek Jaroslav, Haas Miroslav, Gášek Josef, Hajda Karel, Vrážel Josef, Králík Adam.
Velkou pozornost věnuje klub výchově fotbalové mládeže. V řadách trenérů pracují průběžně Reška Antonín, Davídek Ivo, Orság Miroslav st, Uram Ivan, Heger Jaroslav, Králík Adam, Škrobák Luboš, Drozd Jan, Uherek Petr, Králík Štěpán, Kučera Dalibor ml, Heger Aleš, Gášek Michal, Gajdoš Jiří, Ondřejka Jiří, Janík Milan, Svoboda Tomáš, Svoboda Ladislav, Zeť Roman, Zeť František, Pavelka Tomáš, Smolík Miroslav, Štuler Petr, Horák Pavel, Koňařík Vladimír, Jurajda Aleš. Obětavým pomocníkem trenérům mládeže a také trenérům B mužstva při utkáních je Mynář Jarek. Pod jejich dohledem vyrostla řada fotbalových talentů. O ty nejvýraznější projevují zájem kluby s vysokou úrovní výchovy mládeže jako Zlín, Slovácko, Olomouc, Hlučín. Mládežníci jsou do těchto klubů uvolňování. Zde získávají cenné zkušenosti, které pak mohou dobře uplatnit po svém návratu do našeho klubu.
O dobré práci s mládeží svědčí i působení Hegera Jaroslava jako trenéra výběru OFS Vsetín. Spolu s druhým trenérem výběru Dobešem Romanem a vedoucím Fojtíkem Josefem dovedli okresní reprezentaci na celorepublikovém finále (léto 2015) ke konečnému 2. místu. Turnaj se odehrál v areálu Aritmy Praha. V okresním výběru (hráčů kategorie U 12) na tomto turnaji hrál z našeho klubu Matěj Koňařík. K postupu do tohoto finále v krajských kolech a moravském semifinále pomáhal také náš hráč Štuler Jan.
Dorostenci začali v roce 2000 hrát svá utkání na stadionu v Karolince jako účastník župní soutěže skupiny A. Z konečného 2. místa v roce 2002 se znovu podařilo postoupit do župního přeboru staršího a mladšího dorostu. V ročníku 2002-03 soupeřili s družstvy Morkovic, Dolního Němčí, Slušovic, 1. Valašského FC (Rožnov pod Radhoštěm), Holešova, Napajedel, Hulína, Slavičína, FC Vsetín, Vizovic, Luhačovic, Kunovic a Uherského Brodu. V tabulce skončili na 10. místě. Od roku 2003 se tato soutěž hraje jako krajský přebor Zlínského kraje. Dorostenci si v této soutěži udrželi postavení až do roku 2008. Ve Velkých Karlovicích hrálo okresní přebor družstvo B dorostu. Starší dorost od roku 2008 trvale působí v krajské soutěži a své mistrovská utkání ve skupiny A hraje od roku 2009 na stadionu ve Velkých Karlovicích.
Žáci hráli zpočátku utkání župní a následně krajské soutěže starších a mladších žáků skupiny A ve Velkých Karlovicích. V roce 2009 vybojovali postup do krajského přeboru starších a mladších žáků. Domácím hřištěm je pro ně od této doby stadion v Karolince. Od roku 2012 (sestup z KP), znovu pokračují stabilně v krajské soutěži skupiny A.
Klub věnuje stálou pozornost také kategoriím přípravek. Družstva v soutěžích starších a mladší byly pravidelnými účastníky přeboru OFS Vsetín a svá utkání sehrávala na obou stadionech.

Valná hromada v roce 2015 zužuje představenstvo fotbalového klubu na pětičlenné.
Předsedou byl zvolen Valián Jaroslav, členy vedení se stali Kučera Dalibor, Ondřejka Petr, Králík Adam a Křenková Andrea. Do dozorčí rady byli zvoleni ing. Haas Karel – předseda, členové Jurajda Aleš a Heger Jaroslav. Ve funkci účetní pokračuje Tomková Božena.
Pro sezónu 2015-16 je hlavním cílem udržení A mužstva v divizi. V zimní přestávce střídá trenéra Kučeru Dalibora zkušené duo Ondřejka Petr, Davídek Ivo. Nelehký úkol čeká na hráčský kádr Sváček Martin (brankář), Melichařík Michal, Mikula Josef, Zeť Roman, Štuler Martin, Maliňák Pavel, Vašut Vojtěch, Kučera Jan, Podešva Michael, Pavelka Jan, Pavelka Martin, Surovec Kryštof, Píšek Pavel, Škrobák Pavel, Králík Adam, Haas Ondřej, Ondřejka Tomáš, Mynarčík Adam, Langer Jan, Heger Tomáš, Chuchma Tomáš.
Základ kádru B mužstva tvoří Bil Tomáš, Maliňák Jan (oba brankáři jsou rezervou pro A mužstvo), Pinkava Vlastimil, Koňařík Dušan, Škrobák Petr, Gášek Martin, Šimák Martin, Orság Vladimír, Kalus Michal, Gášek Roman, Sibal Francise, Králík Štěpán, Surý Vítězslav, Jochec Tomáš, Gröpel Jakub (brankář), Sibal Alois, Mazáč Robert, Mazáč Jakub, Malík Daniel. Trenér Králík Adam starší a vedoucí Škrobák Luboš předpokládají, že v průběhu soutěže okresního přeboru využijí řadu hráčů ze seznamu A mužstva a dají příležitost také talentovaným dorostencům Drozdovi Dominikovi, Hruškovi Petrovi, Koňaříkovi Rostislavu, Kořenkovi Lukáši i dalším.
V mládežnických soutěžích hrají dorostenci krajskou soutěž skupiny A pod vedením trenérů Mikuly Pavla a Maliňáka Marcela. Žáci bojují o mistrovské body v župní soutěži starších a mladších žáků skupiny A. Trenéry jsou Jurajda Aleš a Štuler Petr. Benjamínci našeho fotbalu v družstvech starší a mladší přípravky sbírají fotbalové zkušenosti v soutěžích řízených OFS Vsetín. O jejich fotbalový růst se starají trenéři Gajdoš Jiří a Švrček Daniel.

Slovo na závěr

K vypracování tohoto časového přehledu byly použity informace z fotbalové kroniky 1931-34, z písemných vzpomínek na období 1928-38 od Dümlera Emila, Čeňka Jana, Kollandy Alfréda, z fotbalové kroniky 1940-42, z písemných vzpomínek na období 1940-50 od Tichého Tomáše, Hepplera Rudolfa, Plánky Milana, z písemných vzpomínek na období 1950-60 od Konvičného Štěpána, z písemných vzpomínek na období 1960-69 od Svatoše Jiřího, ze zápisů o utkáních 1969-87 od Morávka Františka, ze zápisů o činnosti dorostenců v létech 1988-2010 od Orsága Miroslava, z přehledu článků denního tisku za období 2008-09 od Morávka Františka, z trenérského deníku za roky 2001-10 od Viktora Kollandy, ze zápisů schůzí představenstva klubu v období 2002-2015 od ing. Škrabala Miroslava, ze zápisů schůzí představenstva klubu v období 2015-16 od Valiána Jaroslava, z příspěvků otiskovaných v Karolinském zpravodaji od roku 1993 a mých vlastních záznamů.
Z doložených informací vyplývá, že důležitými a spolehlivými podporovateli rozvoje kopané v Karolince po celou dobu existence fotbalového klubu byly sklárny a zastupitelské orgány obce a následně města Karolinky. Výše a způsob jejich pomoci se odvíjel vždy od hospodářských výsledků podniku a možností rozpočtů obecních úřadů uplynulých let s přihlédnutím k předpisům, které v daném časovém údobí stanovila platná zákonná legislativa. Financování sportovní činnosti a krytí provozních nákladů užívaných sportovišť v minulých létech významně napomáhaly i dotace přidělované přes OV ČSTV Vsetín.
Výsledkem jednání klubových zástupců se všemi těmito institucemi byla a je trvalá možnost nabídky tolik potřebného celoročního sportovního vyžití pro mládež našeho města. Pravidelná tréninková činnost a měření sil v utkáních se svými soupeři přispívá trvale ke zvyšování fyzické kondice a napomáhá zdravému vývoji každého člověka. Každotýdenní nabídka fotbalových utkání na stadionu nabízí příležitost nejen fotbalovým příznivcům k celospolečenským setkáním. Přítomnost hojného počtu diváků na jednotlivých utkáních je odezvou dosahovaných výkonů našich družstev, ale i potvrzením toho, že fotbal je v naší republice sportem číslo jedna.
V novodobé historii naší kopané od roku 2000 po spojení fotbalových klubů Karolinky a Velkých Karlovic mají naši fotbalisté k dispozici pro svoji činnost dva stadiony kopané. Jeden v Karolince a druhý ve Velkých Karlovicích. K pokrytí nákladů na provoz a údržbu stadionů se dle svého místa působiště zásadně podílejí radnice města Karolinky a obce Velkých Karlovic. S jejich přispěním se tak mohou oba sportovní areály dále modernizovat. Zodpovědným využíváním dotací přidělovaných regionálním sdružením ČSTV Vsetín, později pak přímo (od roku 2010) Fotbalovou asociací České republika, se vytváří základní podmínky pro tréninkové procesy a konání fotbalových utkání všech našich jednotlivých družstev.
Ve vypracovaném textu mohlo dojít při zpracovávání obrovského množství podkladů k překlepu ve správnosti interpretace některých jmen, k jejich záměně, nebo neúmyslnému opomenutí některých osob z řad obětavých funkcionářů, hráčů, případně trenérů. Rovněž v obrazových materiálech se nepodařilo identifikovat všechny osoby, protože ani starší pamětníci je už nedokázali pojmenovat. Vzhledem k časové tísni na vypracování tohoto dokumentu k příležitosti oslav výročí 85 let kopané na území Karolinky se tyto nedostatky bohužel projevují. Všem osobám, kterých se toto nedopatření dotýká, se tímto omlouvám.

Autor Švec Zdeněk


obec Velké Karlovice město Karolinka